Myšlení Východních Evropanů: Pohostinství

Myšlení lidí z východu není až tak podmíněné zeměpisnou polohou, jde spíš o dědictví železné opony. Ostatně, v Německu jsou ještě dnes bývalí Výchoďáci tak trochu jiní než bývalí Zápaďáci. A já na to narážím celkem běžně, protože většina lidí, se kterými se běžně stýkám, pochází ze zemí na západ (nebo jih) od nás. I teď, přes třicet let od sametové revoluce, totiž Češi myslí dost východoevrospky. Zejména pokud jde o práci a služby. Dneska se mrkneme na pohostinství, když už se nám zase plní hospody a restaurace.

Zdroj: Pixabay

V sobotu jsme se šli projít na kraj Prahy. Vinoř, kdysi vesnička, dnes městská část se sedmi rybníky, mokřadem a pravěkým sídlištěm. A Kbely s vojenským letištěm a leteckým muzeem. A hlavně zbrusu novým Kbelským pivovarem. Devět lidí ze šesti různých zemí – Španělska, Itálie, Řecka, Norska, Polska a Česka. Někteří tu žijí už několik let, jiní mají za sebou prvních pár týdnů. Celkem typická ukázka toho, v jakých kruzích se pohybuju.

Po několikahodinovém pochodu jsme asi ve tři hodiny odpoledne dorazili do pivovaru. Na výletu jsme se domlouvali den předem a zastávka v pivovaru byl nápad okamžiku, takže mě ani nenapadlo dělat si rezervaci. Tím spíš, že jsme dorazili až po obvyklém čase oběda a několik hodin před večeří. Smůla, museli bychom si stůl rezervovat dva dny předem, měli beznadějně plno. Tak jsme si alespoň dali pivo a šli si ho vypít ven – svítilo sluníčko a na zahradě v závětří bylo celkem fajn.

Češi jsou hrubí. Zvykej si

Že jsme si nesedli, je samozřejmě naše hloupost. Kbelský pivovar je očividně super podnik, minimálně pivo rozhodně stojí za to. Jídlo, předpokládám, taky. Nicméně z přístupu obsluhy spadl většině z mé společnosti úsměv, a to i když jsem všechno řešil česky.

„Jestli nemáte rezervaci, tak máte smůlu, jsme úplně narvaný.“
„Aha, a kdybychom si dali pivo venku u těch stolů a třeba hodinku počkali?“
„Ne, máte smůlu. To byste si museli udělat rezervaci dva dny předem, takhle máte smůlu.“
„A to pivo si dát venku můžeme?“
„Mhm…“ pár vět šeptem s kolegou za barem „…no jo. Ale neobsloužíme vás tam.“

Nejde jen o obsah, ale taky o tón, kterému rozuměli všichni. Vlezte mi na záda. Nicméně říct hostovi, že má smůlu, a pro jistotu v každé větě, rozhodně není to pravý ořechový. „Moc mě to mrzí, máme úplně plno a na prázdné stoly přijdou za chvíli rezervaci. Ale jestli chcete, můžete si dát venku na zahradě pivo. Jen je tedy zahrádka v zimě bez obsluhy. Ale je v závětří a teď tam svítí sluníčko, tak to může být fajn.“ Něco takového, příjemným tónem, většinou skončí hezkým dýškem. Vzhledem k tomu, kolik v Kbelích stojí pivo, se servírka připravila asi o kilo.

My Češi jsme na nestandardní přístup personálu v restauracích a barech celkem zvyklí. Neurazí nás, když se chovají, jako by jim byli hosti na obtíž a mluví lidově řečeno na půl huby. Ale prakticky každému ze zemí mimo bývalý východní blok přijde, že Češi jsou hrubí. O poznání víc než jižanské národy, které se ve skutečnosti chovají mnohem hruběji a mluví dost sprostě (minimálně Španělé stoprocentně). Ale většinou ctí zásadu náš zákazník, náš pán.

„Hey wait! Have we just been discriminated because of being foreigners or what? I mean the lady was really rude, wasn’t she?”
„Nope, the Czechs are just mean… Get used to it. Besides, @godfish spoke Czech to her, she might have not even noticed that we're not locals.”

Češi nemají rádi cizince

Z celkem pochopitelných důvodů jsme se rozhodli vyhnout místní zaručeně italské pizzerii hned za rohem, a tak jsme z přilehlých podniků vybrali restauraci Delta cirka pět minut daleko. Na fotkách vypadala skvěle, a pokud se nenecháte odradit dveřmi, které vypadají jako vstup do nějaké herny, chybu určitě neuděláte. Dobře vaří, na pražské poměry za velmi slušné peníze. Svijanskou kněžnu, tmavou třináctku, za necelých čtyřicet korun taky většinou nedostanete.

Když se náš babylon, v době vstupu štěbetající tak třemi jazyky, z nichž ani jeden nebyl slovanský, nasoukal dovnitř a pozdravil různě vyslovenými variacemi na Dobrý den, číšníkovi ujelo: „Tak tyhle si obsluhuj sama.“ Jeho kolegyni očividně spadl kámen ze srdce, když zjistila, že se s někým domluví i česky. Hádám, že by si troufla i na polštinu. Tahle servírka je totiž světlou výjimkou tvrzení předchozích odstavců. Určitě si o nás myslela své, když jsme si objednávali nezvyklé kombinace, asi si z nás udělala srandu u kuchaře, ale chovala se naprosto profesionálně. Byla ochotná, doporučovala jídla, …

Ale v podobných situacích, tedy když jdeme se skupinou cizinců jíst na neturistické místo, bývá veselé poslouchat štamgasty a další náhodné hosty. Od určité chvíle to totiž vypadá, že v naší partě nemluví česky nikdo – lámané „Jestie yedno pivo prosim“ svede už druhý den svého pobytu v naší kotlině každý, takže mé překladatelské služby už nejsou třeba, a dokonce nás začal obsluhovat i číšník, který se nás nejprve zhrozil.

I tady nás začali později příchozí hosté komentovat. Restaurace Delta není nijak velká, takže vyslechnout štiplavé poznámky od vedlejšího stolu nebylo nic těžkého. Kór když si komentátoři myslí, že jim nikdo nerozumí, takže se je neobtěžují pronášet polohlasem. Někdy se bavím tím, že je překládám, ale pro jistotu do španělštiny. Anglicky může přeci jen někdo rozumět. Během večera mimo jiné padlo, že bychom měli:

• Vrátit se zpátky do Jů Es Ej
• Vrátit se zpátky do Afriky (byla s námi i Italka z Trenta, mulatka, nicméně náš Nor vypadal opravdu norsky a jeho polská přítelkyně taky vypadá spíš jako ze Skandinávie, takže bychom zapadli leda do Jihoafrické republiky)
• Přestat se na Čechy povyšovat a žít z jejich práce
• Platit v Česku speciální daň, aby to bylo fér (zřejmě v návaznosti na předchozí bod)
• Platit v české restauraci dvojnásobné ceny, protože si to můžeme dovolit
• Naučit se pořádně česky (ti, co jsou tu déle, se česky učí, jen to jde pomalu. Mimochodem, třeba pro T. je čeština po angličtině a francouzštině třetí cizí jazyk)
• Přestat mísit rasy, protože z toho jsou kreatury

Češi si myslí, že majitelé restaurací jsou zloději

A abychom se netrefovali jen do lidí v pohostinství, ještě jedna věc nejde mým přátelům na rozum. Mně teda taky ne, ale zvykl jsem si. Když jsme se bavili o hrubosti obsluhy i komentářích hostů, nemohlo nedojít na diskusi o budoucnosti české gastronomie po covidu. Všechny překvapilo, že velká část české společnosti vnímá služby obecně jako zlodějinu. Na západě je běžné, že služby jsou práce s vysokou přidanou hodnotou, a lidé v nich pracující mají respekt. U nás to vypadá, že poctivá a velebená práce je dělnická.

Ukázal jsem pár diskusí na mých oblíbených Novinkách. Jižanům nešlo do hlavy, že Češi vnímají pivo za padesát korun jako zlodějinu, a deklarují, že si raději koupí pípu a budou pít doma v garáži. Cirka za polovic. Ano, když si koupíte sud dobrého piva za maloobchodní cenu, jedno točené vás vyjde zhruba na 25 korun. Hospodského plus mínus zrovna tak. Takže má závratných dvacet až třicet korun marže na půllitru.

Představte si, že Franta, Honza, Tonda a Pepa přijdou do hospody koukat na fotbal. Každý dá pět kousků, v podniku stráví tři hodiny, zaplatí 250 Kč každý a zloděj hospodský na každém trhnul asi 125 korun. Celkem pětistovku… To je ale vejvar, co? Hospodští pak za tyhle neférově vydělané peníze (ke kterým se samozřejmě nutné připočíst nekřesťanskou padesátiprocentní marži na brambůrkách, které jenom vysypou do misky, a padesát korun na každém smažáku) jezdí třikrát ročně na dovolenou do tropických rájů a mají v garáži dva sporťáky.

Teď navíc čerpají různé podpory, ale v covidu měli normálně otevřeno, nebo aspoň dělali rozvozy, které jsou taky předražené. A kromě toho šmelí na daních a dělají další čertoviny, takže by bylo fér, aby normálně zkrachovali a šli někam k pásu do fabriky nebo k lopatě.

Neříkám, že je tohle mentální nastavení většiny společnosti, ale i tak mě děsí, kolik podobných hlasů je na internetu k nalezení. Ne na nějakých okrajových a obskurních webech, ale na zpravodajství hlavní stránky nejnavštěvovanějšího českého portálu. Podle mě jde o jeden z největších důkazů toho, že česká společnost má stále ještě sklon myslet „východoevropsky“.