Cimrman a Hranická propast.

Zdravím kolemjdoucí

Nedávno jsem se zmínil, že Cimrman byl významných speleologem. Svůj odkaz zanechal třeba při objevování jeskyní po boku Karla Absolona, kdy navštívil roku 1909 oblast Moravskeho krasu.
I před touto návštěvou se Jára Cimrman zabýval speleologií. Jedna z lokalit o kterou se vášnivě zajímal byla i Hranická propast.
Hranická propast je propast v Hranickém krasu, ležící na pravém břehu řeky Bečvy v národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic na katastru města Hranice v okrese Přerov v Olomouckém kraji.
První zaznamenané zprávy o pokusech o změření je z roku 1580. Teprve učitel Václav Šindela od roku 1900 do roku 1902 prováděl první vědecké měření pomocí sondy se závažím z lodě na hladině.
A tu se k měření přidává i Jára Cimrman. Jára Cimrman jakožto sám pedagog Šindelu znal a o jeho měření se bedlivě zajímal.
Zatím co místní učitel Josef Václav Šindel tehdy z loďky opakovaně spouštěl olovnici šel Cimrman o krok dál. Olovnice se totiž přirozeně opřela o strmou část stěny a zůstala stát tudíž měření bylo nepřesné. Šindel naměřil hloubku pouhých 35 metrů.
Tu Cimrman využil své technické znalosti i znalosti v přírodních vědách.
Málokdo ví, že Jára Cimrman byl průkopníkem v použití optického vlákna. Tuto metodu chtěl použít k tomu, aby zjistil co brání olovnici k tomu aby pokračovala dál a jestli jde opravdu o dno. Samozřejmě v takové hloubce byla tma. I na to byl Jára Cimrman připraven. Jakožto zdatný chemik připravil z místních řas roztok, který při ponoření do vody svítil nazelenalým světlem. I zde se jednalo o opravdový průlom, neboť vyzařováné světlo bylo v souladu s Járovým postojem - naprosto ekologické. Světlo se chystal dále nabídnou k prodeji. Nazval ho tedy pracovně "Greendeal".
Pomocí optického vlákna a světla právě zjistil, že se olovnice opřela o strmou stěnu, ovšem propast pokračuje.
Tu využil Cimrman svého technického nadání. Sestrojil přístroj na jejíž krajích byly poháněné kolečka. Kolečka se točila tak aby odrážely přístroj od krajů a on tak mohl pokračovat v sestupu.
Pomocí složeného optického vlákna a světla přístrojem zdatně manipuloval.
Přístroj klesal stále dolů a dolů a dolů . Jára musel několik nadstavovat optické vlákno. Pokus trval již celý den a noc a Jára únavou usnul.
Jakmile se vzbudil, veškeré vlákno bylo pryč a sonda byla nadobro ztracená. Přesto Jára určil tuto propast jako nejhlubší na světě a stanovil hloubku přesně na 793 metrů +- 450m.