Podivuhodná cesta tam a zase zpátky

Byla to zvláštní doba. Strach vyjít na ulici, frustrace ze zákazů a komoušské manýry... nebylo to za normalizace, ale na začátku Covidu, ve 21.století.
Svět se změnil, všechen shon byl pryč a místo něj čas řešit podstatnější věci. Nejdůležitější pro mne bylo tehdy sžívání se s partnerkou, kterou jsem poznal předchozí léto při přechodu GR221.
Druhá záležitost se týkala ekonomického vzdělání. Peníze jsem uměl vydělávat vždy, ale při osekání společenského života na minimum se nabízely otázky, jak si kupní sílu a ušetřené peníze uchránit před inflací.

Bylo to jako procitnutí ze snu, když jsem krom Kiyosakiho řízení peněz objevil paralelní svět kryptoměn. Jako houba jsem nasával všechny dostupné informace, začal kupovat první coiny a nemohl se zbavit otázky, co vyplnit do kolonky nákladů určeným pro zábavu. Pan Robert K. je chytrý muž a tvrdí, že aby žil člověk vyrovnaný život, musí se občas umět i odměnit a dopřát si nějaké potěšení. A tehdy se to stalo...

Prohlížím si goldfoil Alrica. Krásná ilustrace, říkám si. Zlatý rámeček dodává kartě ještě větší šmrnc, ale jsem ochotný za tohodle dědka dát 40$? Nepochybně to je nejsilnější vyvolávač, kterých bylo v cirkulaci jen pár. Rozhodování trvalo asi 5minut.

Myšlenkami jsem se tehdy ocitl o 20let zpět, na turnaji v Magikách ve Warlordu. Tehdy mě ve finále vyškolil asi 2x starší kořen s 10x dražšími kartami. Kéž bych MTG začal hrát dřív, říkal jsem si. Měl bych větší sbírku a dostal se dál, než na amatérské turnaje s povolenými třemi proxy kartami, kam vždycky přijde nějaký magor vyfouknout dětem lízátka. Tyto úvahy v následujících týdnech ukončily moji kariéru úspěšného MTG hráče.

Shlédnul jsem marketcap karet, projel všechny dostupné edice a informace, kterých neexistovalo mnoho. Bylo rozhodnuto. Příležitost ve Splinterlandech si nenechám utéct! Alric a Ruller of the Seas mi prosekali cestu silver ligou... jeli bomby, tehdy neskutečná synergie. Doplnil jsem sbírku o Flesh Golema s Wood Nymfou, opět silné doubleheal kombo. Začal jsem pokukovat po Gold lize, kterou mi nakonec odtankoval Lord Arianthus s Želatinou. Stormspirit také nebyl špatný a žádný z těchto šampionů neztratil lesk ani během nelítostného bearmarketu. Rankovaní bylo rychlé, stejně jako zvyšující se zájem o hru v kryptosektoru. Dolarový růst mého portfolia rostl konstatně +10% každý den, měsíc v kuse a byl jsem k tomu přilepený jako magnet. Potom ale přišel naprostý zlom. Vyšel článek o hře na Cointelegraphu a já věděl, co bude následovat.

Čekala mě ten den služební cesta, v 5 ráno jsem seděl na hajzlu, zapnutý market a ťukal jsem to tam jak datel. Hodil jsem do dalších karet celou výplatu a nakoupil vše co šlo. Nasnídal jsem se, sedl do auta a když jsem po dvou hodinách vylezl, tak jsem zkontroloval portfolio a věru +50%. Vrátil jsem se do Prahy, kouknu... +100%. Tehdy jsem zjistil, že když udělám ze sta tisíc milion, tak už Splinterlandy jako zábavu brát nemohu a i když jsem ty předchozí růsty bral s pokorou, tak tuhle petardu jsem nemohl zpracovat. Byla to totální euforie a vystřízlivění přišlo až pár dnů poté, když jsem během obědové pauzy nahrál tolik, jako mám na výplatnici za týden práce. Úvahy o výpovědi a živení se hraním jsem rychle vytěsnil. Byl nejvyšší čas jednat.

Common karty šly rychle, kolem 1$ každá. Většinou tam byla fronta buy orderů a mizely ihned, jak jsem je nahodil na market. Prodával jsem je furt... cestou na nákupy, ve frontách před kasou a někdy i mezi regály.
Goldfoil commony se občas prodaly přes noc a putovaly do světa za 150-220$. Alric, kterého jsem koupil za 40$ se obchodoval za 1000$. Bylo to těsně před peakem, kdy se likvidita blížila k nule a karty za +700$ už prakticky prodat nešly, pokud to člověk nepodstřelil o 40% a víc. Za 2 měsíce měl vyjít presale Chaos Legion a každý už věděl, že přijde nová meta. Kdo chtěl hodně koupit a udržet se, musel i hodně prodat. Mě se to povedlo a nyní už jsou asety ve Splinterlandech druhý rok ve výprodeji. Hráči, kteří byli ve hře kvůli ziskům jsou už dávno pryč a hodnotu drží nad vodou jen pár degenů, jako jsem já. Kdo přišel během Chaos Legion presale je v těžkém mínusu. Kdo přišel spolu se mnou a neprodal, je v mínusu. Pozitivní fundament je dva metry pod zemí a troufám si říct, že 95% hráčů ve Splinterlandech přišlo o peníze.

Já měl štěstí a nevytáhl z ekosystému ani korunu. Jsem zhruba na svém. Udržel jsem se kvůli sběratelské vášni a lásce k TCG hrám, kterou si pěstuji od dětství. Zároveň si stojím za tím, že jsem během této cesty udělal spoustu správných rozhodnutí, která byla opravdu těžká. Také mi protekly neuvěřitelné příležitosti přímo před očima. Stačilo ale udělat pár věcí jinak a místo psaní tohoto článku brečím v koutě. Mám to štěstí, že můžu hru brát znova jako zábavu.
Splinterlands vlastně nevnímám jenom jako hru, ale přijal jsem ji jako svoji součást, která mě změnila. Přišel jsem kvůli ní o pár kamarádů a spoustu nových získal. Zažil jsem situace, které jsem si nedovedl představit. Posunula mě ve spoustě směrech a žiji lepší život, než jsem žil předtím. Ale jsem si vědom, že pro spoustu lidí to byla drahá lekce a některým z nich život zničila. Dokud to člověk bere pouze jako zábavu, tak tuto stinnou stránku nevnímá a je na zodpovědnosti každého, zda se rozhodne za tím hledat něco víc. Je to bezpochyby ta nejnebezpečnější stezka, po které jsem šel. Plná emocí, které byly opravdu silné. Bohužel nejen těch pozitivních a musím varovat, že to opravdu není pro každého. Asi bych hru nedoporučil hráčům se slabou vůlí, jelikož je těžké se v tomto prostředí spokojit s málem. Hodně jednoduché je naopak z původního záměru sklouznout tam, kam člověk nechce. Neexistují žádné limity a co se zdá, že roste do nebes padá i do bezedných propastí.

Jsem hardcore hráč, tvořím obsah o Splinterlands a toto je má rozvaha do soutěže pořádanou českou Hive komunitou, která hezky roste. Možná se potkáme v souboji o Splintershards... a možná se Vám zde podělím o další střípky svého poznání.
Každopádně Vám chci popřát, ať Vás baví Vaše cesta.

Shandalar