Čaj

Co pořád dělám? Snažím se dělat si radost. Co nejčastěji. Někdy se to daří. A někdy ne. To je život.

Tento týden jsem se vydal s chotí na čaj. Pro radost. Do své botanické zahrady, od které bydlím 10 minut pěšky. Jenomže ono se tam pořád něco děje. Něco nového. Sedmý čálek čaje, tak se ona akce jmenuje.

Ono se totiž pořád něco někde děje. I když žijete na samotě v lese. Les je plný života ... Natož město, kde žijí lidé! Ať už je to metropol dvacetimilionová nebo milionová, nebo jen umírající městys. Ono se toho i v domácnosti děje ... Pavouci snují, červotoč točí ...

Jen je třeba se umět dívat. Prožívat, užívat si. Nemusíte vlastně opustit svůj byt, abyste si užívali. Stačí zavřít oči ... Nebo je doširoka otevřít a vnímat. Každá vteřina je jen jednou. Čím budete starší, tím tomu budete více rozumět.

Můžete brát tenhle článek jako pozvánku. Ale nemusíte. Nemusíte jej ani dočítat ... Užívejte si!

My jsme kultura spíše pivní. Na Moravě vinná. Na severu kořalečná. Ale od 16.století byly v Praze kafírny. A čaj ... Čaj přišel vzápětí.

Jak je lze číst na panelu. Nebýt čaje, nebylo by americké nezávislosti. (The Boston Tea Party.) Asi. Kde by byl dnes svět? Je čaj dějinotvornější než alkohol? Kdo ví ...

Tři místnosti v malém pavilonu. Spousta panelů s textem. Chodím a očítám si. Manželka u stolku srká. Je pošmourno, olověná obloha, bezvětří, oteplilo se, listí tlí ... Až si očtu, přidám se k choti. Víc než dvě konvice nedáme. Kardiostimulátor ... Čaj je pořádně silná droga. Když se připraví správně.

Klid. Tam venku je svět. A tady je čaj. Propojuji se s vnitřím duchem. Meditace, kontemplace ... Říkej si tomu každý jak chceš.

"Čaj, čaj, čaj," slyším v uších zvonit zvonce. Ale to jen pískají konvice.

Čajovna je hodně improvizovaná, ale paní čaji rozumí ... Ano, byl jsem i na čajovém obřadu skutečného japonského čajového mistra. Vnější pozlátko potěší, ale není nutné. Jde o stav mysli, o souznění, o harmonii.

Je podzim ... Bůžkové z celého Japonska odletěli na listopadový sněm do Idzumu a nechali lidstvo lidstvu. Nejhorší katastrofy se dějí vždycky v listopadu ... A listopad už končí.

Bude třeba jít. Ne do všednosti. Ještě si dnes budu dělat radost. Spoustu radosti ...

Ano, já znám nejlépe japonské reálie. V Číně to bude jiné. V Koreji ... Pil jsem silný gruzínský čaj ve vlaku z Prahy do Moskvy. Z talířku přes cukr. Jiný je čaj v arabském světě. Tuareg. Jiný jsem pil v Londýně. Jiný si připravuji doma. A existují "jako čaje". Mathé, příchuťové čaje. Jižní Amerika. Nezatracuji je.

A tak nechávám za sebou botanickou zahradu, dojem si nesu s sebou dál. Všimli jste si něčeho zvláštního?

Za pět dnů začíná v botanické zahradě další akce, "Křišťálová zahrada". To znamená, že exponáty se právě připravují, instalují. Nehotovost expozice, to je vlastně také taková expozice. Kterou jsem si dnes prošel. Jak se asi bude lišit výstava po 29.11. ? Nepochybně nasvícením ... Ale už teď je výstava zajímavá a stojí za vidění.