Památník Velké Moravy

Výlet do vesničky Modrá a na Velehrad začal stylově. Opět nám ujel autobus. Kousek od zastávky se nachází Památník Velké Moravy, zavítal jsem s dětmi tedy tam. Ve velkém muzeu se s prodavačem lístků nacházíme téměř sami.

Expozice vznikla v místě archeologické lokality Na Valech přímo v místě nálezu základů rotundy a několika hrobů. Je možné, že právě zde byly uloženy Metodějovy ostatky, které se však ztratily.

Podél stěn se nacházejí výjevy ze životů Konstantina a Metoděje, případně ze života Moravanů. Takhle mohl vypadat Bořivojův křest.

Další expozice byla věnována putování věrozvěstů a šíření víry. Zde je promítána nezáživná inscenace s Josefem Abrhámem a dalšími známými herci. Dále je výstava tvořena velkými plátny s vyobrazenými kodexy a obšírným slovním doprovodem. Což je v době tweetového vyjadřování celkem na pováženou.

Poslední expozice pojmenovaná Pravěk Uherskohradišťska ve mně zanechala zmatek. Po odchodu z místnosti jsem skoro nevěděl, čí jsem, natož abych se dozvěděl něco o pravěku na Uherskohradišťsku.

Potlačení vizuálního znázornění, hlavní roli hraje hmat.

Haptická část (tedy vystavených předmětů - replik - je možné se dotýkat) tonula ve tmě. Po přiblížení se k exponátu se nejdříve ozval zvuk a pak se okýnko s předmětem rozsvítilo. Ještě že nejsme klaustrofobici.
Další zvláštností byla časová posloupnost - první předměty se vázaly k Velké Moravě (raný středověk!) a "proti proudu času" byl návštěvník přiveden ke kamenným nástrojům.

Za haptickou výstavou následovala "klasická" expozice, kde byly představovány archeologické nálezy se situačním zaznačením, fotkami z výzkumu a doprovodným vysvětlujícím textem. Zde už byly nálezy zařazeny po proudu času a končily ukázkou hrobu germánského muže nalezeného u Uherského Brodu (starověk).

Muzea se snaží nebýt institucemi, kde se práší desítky let na exponáty, ale naopak chtějí přitáhnout návštěvníky na moderní multimediální prostředky, vyprávět příběh a zapojit je do děje. O něco podobného se zřejmě snažilo i Slovácké muzeum v Památníku, nicméně můj dojem z výstavy byl rozpačitý. Velmi se mi líbil prostor u základů kostela, s dalšími expozicemi mé nadšení klesalo, přičemž u "Pravěku" pro mě, jako návštěvníka, zůstal záměr autorů zakódovaný.

A ona náročnost sdělení záměru návštěvníkovi možná vysvětluje skutečnost, proč jsme se ve velkém muzeu nacházeli sami.